Zdravím do teplé české krajiny, 

obklopená teplo-studeným švédským závanem a zpíváním racků, které slyším přes otevřené balkonové dveře. Vůně moře, která proudí silnými vánky ve vzduchu mezi těmi nádhernými dřevěnými domečky na způsob těch, které vídávám v amerických filmech, domečky, které jsou z vnitřní strany oken zdobené a kde na parapetě bývá vždy minimálně jedna lampička, nějaký ten květináč a několik dekorací, které jsou všechny na způsoby právě podobné naší oblíbené Ikeii. Všude přímo kolonie krásných domečků  s rudým červeně-vínovým nátěrem a bílými okenicemi. Příroda, která tady obklopuje města tak, že vám ani městy nepřídou. Vše naprosto klidné a bez hluku a na procházce městečkem, ve kterém momentálně bydlí má sestra se sestřenicí, kterým se vydám vstříc objevovat nějaká nová zajímavá místa, které neznám. Nic jiného než klid, který tady na mne číhá za každým rohem. Nevím jak je to možné, ale přes den tady kromě pláže, kde se lidé chodívají koupat, opalovat nebo si sednout s přáteli, nepotkáte nikoho, kromě některých babiček vydávajících se na nákup na těch krásných kolech podobným těm z filmů točených Amsterdamu s košíčkem ve předu. Krom některých diskoték, kterých jsme se samozřejmě museli zúčastnit, pro porovnání kvalit :P Místní tady normálně po ulici ve dne jen tak nepotkáte, však když se tmí k večeru město užije mladými lidmi, kteří se hrnou z nejrůznějších částí města slézají do aspoň tady v Oskarshamu do jediné diskotéce, o které víme. Mladí lidé převážně světlí blond s modrýma očima většinou potetovaní a oblékaní, dle poslední mody stojící s pivem v ruce v kruhu přátel čí rodiny.

Do tohoto nádherného prostředí přiletěly se sestřenicí za sestrou a sestřenicí. Byly jsem taková prostě skupinka čtyř sestřenic, která vyrazila do světa. Přiletěly jsme z Katovic na Stockholmu nejbližší letiště, kde nás sestra se sestřenicí čekaly u auta s cedulkou Ema + Máří.