Stockholm, nádherné hlavní město Švédska, které se dle mého názoru naprosto vymyká jiným hlavním městům. Příroda, na kterou narážíte opět na každém kroku, a která mnohdy překvapí i na místech, kde by jsme ji nečekali nám dodává mnoho pozitivní energie. Plno nejrůznějších obchůdků se suvenýry, oblečením a také s nejrůznějšími dekoracemi, které uvidíte jen v nejvíce navštěvovaných ulicích, ve kterých běžně narazíte mezi mnoha kavárnami a hospůdkami, které většinou uvidíte narvané k prasknutí, jak turisty, tak i zdejšími obyvateli. Krásné město obklopeno jak mořem, tak zelení a vůbec nebudící v člověku pocit uspěchaného a chaoticky umělého města. Klidný a pomalu proudící život jde tady z místních obyvatel naprosto znát.

Jedna z nejznámějších budov ve Stockholmu je budova předání Nobelovy ceny, která leží tak na okraji středu města, místo omývané ze dvou stran mořem a výhledem na část města, kde to turisté znají jen zřídka. Přístav, kde kousek od této záslužné budovy stojí mnoho plachetnic, lodí a nejrůznějších plovoucích restaurací, které nabízejí nesčetné množství nejrůznějších, jak typicky  švédských, tak i rybích specialit. Mnoho turistů posedávajících po chodnících, lavičkách či jiných plochách i mnohdy nevhodných k sezení hrnulo celým středem města. Město se rozprostírá na zhruba 14 ostrůvcích a má jednu z nejpozoruhodnějších linek metra a to díky jeho osobitému kulturnímu okouzlení a to tím, že o mnohých stanicích se mluví jako o nejdelších galeriích umění.

Po naší návštěvě Stockhomu jsme vyjely zpátky směrem k letišti. Kamarádka Nely mé sestry, která nás překvapila svou návštěvou totiž odlétala zpátky domů. Tu noc jsme se nechtěly vracet a tak jsme spaly na okraji koňské farmy, kterou jsme uviděly kousek od letiště a napadlo nás, že by to bylo dobré místo k přespání.

Na druhý den jsme měly malou zajížďku do nedalekého města Kalmar, které bylo vyloženě studentským městem s nádhernou atmosférou skrývající v sobě nespočet nádherných budov. Přespávaly jsme asi kilometr od letiště a celý podvečer, který jsme si povídaly na rozsáhlém poli s jedním domkem nedaleko od nás. Poslouchaly jsme, jak letadla vzlétají a uvědomily si to, že na druhý den poletíme také a náš nádherný výlet v podobě čtrnácti dní strávených s těmi nejlepšími sestřenicemi bude končit stejně dojemným loučením, jako bylo přivítání.

Kolem osmé ráno jsme přijely na letiště a loučily se s holkami nasedly do letadla a zpoza okénko v letadle koukala na tu krásu, která se nám při stoupání nabízela.

Byl to ten nejkrásnější výlet, který jsme snad kdy mohly zažít a jsem neskutečně ráda za to, že máme tak skvělou rodinku.